Jako první pejsek se k nám do Zelené ulice dostala roku 1989 kříženečka Betty, jakožto dárek od mé kamarádky ze ZŠ. Později, v roce 1992 jsme se rozhodli pořídit Betince většího kamaráda, který by zároveň plnil úlohu hlídače. Volba padla na nejuniverzálnější plemeno, německého ovčáka. Fenka FEJA Jo-Nes sice zvládá tuto úlohu, ale ještě větší talent a chuť do práce prokázala v záchranařině. A tak domů přibyl za rok pejsek japonského, údajně též služebního plemene - Velký japonský pes AILLU Růže Moravy. Ten úlohu nekompromisního obránce zastával na výbornou. Chyběl nám však malý společník tzv. "na klín". V časopise Pes přítel člověka jsme náhodou narazili na portrét plemene Tibetský španěl. Bylo rozhodnuto. Roku 1995 jsme domů přivezli zakladatelku tibetského "klanu" fenku BEAUTY Aniga.

Pokud se ptáte, proč se jmenuje moje ch.s. BEDIGEBU, tady je vysvětlení : BEtty DIna (volací jméno Feji) GEro (vol.jm Aillu) BUdi (vol.jm. Beauty).

V roce 1996 k ní přibyl ženich KHAČOMA Modrá písnička a fenka ITANARI Modrá písnička. Moc se nám líbí též vzácnější zbarvení black and tan, a proto rok poté jsme se dočkali překrásné "čertice" PÁTAN Modrá písnička. Říkali jsme si už dost, tolik pejsků nám stačí, ale osud chtěl jinak. Roku 1999 jsme dostali původně jen na výchovu nově importovaného pejska Moetica Rinaya HAPPY END, pesan je to moc mazaný a tak se tváří, že vychovávat bude potřebovat asi stále a nikde jinde než u nás.

Plánovaně přibyla v lednu roku 2001 fenka černého Labradorského retrívra CARIN Alimraj, která se stala novým objektem mých cvičitelských snah v oboru pracovních záchranných psů za Feju, která si už dnes užívá zaslouženého klidného psího důchodu.

V listopadu roku 2001 jsme se museli rozloučit s Betynkou, která se po dlouhé nemoci odebrala do psího nebe. Avšak jako průkopnice pejsků u nás má místo v našich srdcích stále.

Dalším smutným dnem u nás byl 24. říjen 2002, kdy náhle a velmi neočekávaně zemřel VJP Aillu. Odešel v plné síle a tak nám dlouho trvalo, než jsme se s jeho ztrátou smířili.

Těžko a pomalu jsme si zvykali na to, že už nemáme důstojného rozumného a jedinečného vládce dvora, když mi zavolali nečekanou novinu v lednu 2003 lidé, se kterými jsme se přátelili a kteří jsou majiteli Gerovy kamarádky stejného plemene. Na podzim došlo k náhodnému a nežádanému splynutí jejich duší a těl. Nebylo však na první pohled plnohodnotné a tak jsem na to záhy se smutnou událostí Gerova úmrtí zapomněla. Jenže příroda to zařídila jinak, asi 3 týdny po jeho úmrtí se narodilo 6 krásných štěňátek. I když jsme byli pevně rozhodnuti, že dalšího velkého psa zatím nechceme, stavili jsme se tam jednou na ně podívat. Bylo to jasné, mezi batolaty sedel ON. Na první pohled mě zaujala ta podoba. Nastalo perné 4 týdenní období vzájemného přesvědčování a boje rozumu s citem… Jak to dopadlo asi tuší každý, kdo se ocitl v podobné situaci. 14 února jsem dostala ten nejhezčí valentýnský dárek od manžela. Malou kuličku žlutých chlupů s černým čumákem. I když to byl "nechtěný bezpapírák" byla jsem štastná a dala novinu na vědomí Klubu chovatelů VJP, kteří jeho otce jako svého času jediného VJP s několika zkouškami z výkonu uznávali. Dostala jsem od nich nabídku, které si velmi vážím a která je opravdu výjimečná. Souhlasí a podpoří zařazení jeho syna, pokud bude odpovídat standartu, do pomocného registru a zachovají tak pro další roky pro čistokrevný chov krev povahově kvalitního otce. Absolvovali jsme s Gerem II tedy posudky nutné pro pomocný registr, obdrželi známku výborný a dostali PP reg. Abychom dokázali zděděnou pracovní krev, začala jsem i s výcvikem, který je přeci jen odlišný od běžných pracovních plemen, a tak máme zatím jen zkoušky ZZO, ZZZ. Ale pevně věřím, že nebudou poslední, chce to jen čas (toho je bohužel stále méně) a správný přístup…

29.7.2004 se v naší chov. stanici narodil vrh F, jelikož chovná základna fen byla v této době pouze Pátan, rozhodli jsme se ponechat si budoucí pokračovatelku v zajímavé barevné kombinaci black and tan s bílými znaky. Volba byla jasná vcelku brzy, protože Fesin nám takzvaně Buddha označil svým "otiskem palce", který je u TS považován za platný, pokud je umístěn nahoře za ušima na krku. Fesin má povahu nebojsy a ukecánka po svém tatíkovi, Happy Endovi, doufáme však, že mateřské vlohy zdědila v plném rozsahu po mamince Pátan.

V únoru roku 2005 osud u nás rozehrál další partii. Známý mě požádal o pomoc při výběru nového pracovního psa. Pejsek 6 měsíců starý se zdál být velmi šikovný a nadějný, měl u nás původně strávit jen jednu noc, než se pro něj jeho nový páníček dostane. Ale vše se zamotalo tak, že nakonec vůbec nedorazil a já musela rešit otázku kam s ním. Rozeslala jsem e-maily všem svým známým, kdo by věděl o někom, kdo by jej chtěl a ozval se profesionální psovod AČR. I když se přijel podívat na malého, nakonec si vzal na zkoušku mojí labradorku Carin. Potřeboval hotového psa do služby, protože jeho pes onemocněl. Zkouška dopadla dobře, Carin byla zařazena po krátkém čase do pohotovostní jednotky AČR a dnes již má za sebou několik úspěšných zásahů.

No a u nás teď už nastálo bydlí Chesapeake bay retriever SABER z Vlčích luk (SIMON), který se opravdu snaží nahradit Carinku, a ve 14 měsících již má složeny vstupní zkoušky záchranného psa.

17.12. 2005 jsme se museli rozloučit s dalším naším pejskem. Do psího ráje odešla ve 13-ti a půl letech německá ovčačka Feja. Doprovázela mě obětavě a všude kde to bylo možné po celý svůj život, čekala na mě i s narozením svých šteňat… Věřím, že tam za to má zajištěné to nejlepší a nejkrásnější místo plné mlsání a balónků, které měla tolik ráda.

V květnu 2007 se k nám opět štěstí otočilo zády, přišli jsme velmi nečekaně o mladého nadějného pejska Gopalu, i když pro něj spolumajitel Ing. Jiří Kunát udělal vše, co mohl, zachránit se jej nepodařilo.

Dlouho jsme za něj hledali náhradu, podařilo se nám to až v listopadu, kdy se v ch.s. z Břilických hrázek narodilo 5 nádherných štěňátek .Jejich otcem je M.R. Happy End a já nemohla uvěřit, že mezi nimi je i trikolorní pejsek – v barvě, kterou jsem chtěla mít už dávno. Bylo rozhodnuto, u Kunátů od vánoc 2007 bydlí zase tibeťáček. Zůstali jsme spolumajiteli, takže pokračování Pepíčka máme doufám zajištěné.

Na podzim téhož roku jsme napjatě očekávali ,co se narodí Fesin z krytí norským pejskem Yotisha´s Sylvester Stalon. Narodila se pouze jediná holčička a tak bylo předem rozhodnuto o jejím osudu. Zůstala samosřejmě u nás a vypadá to, že to nebyla špatná volba. Chotan vykazuje všechny znaky svých předků – babičky Pátan, dědy Happy Enda, maminky Fesin i otce Silvestra… Je to potvůrka všemi mastmi mazaná.

Říjen 2009 byl velmi težký měsíc pro naši rodinu. Velmi záhy po úmrtí tátovy sestry – mojí tety odešel do nebe i Simon, v plné síle a se skvěle rozjetou kariérou.Trvalo pouhé 3 týdny, než podlehl rakovině.Byl to úžasný pes, přítel a kamarád, ale hlavně pracant, na kterého se dalo vždy spolehnout.

I když jsem původně dalšího chesapeaka neplánovala, za 2 dny poté co jsme ho pochovali jsem se přistihla u počítače, jak hledám štěňátka právě CHBR. A našla jsem, v ch.s. from Hofion hledali nový domov pro 4 měsíce starého nádherně čokoládového klučinu. Oficiálně se jmenuje Asterix Gal, ale už měl volací jméno Sam a to mu také zůstalo. Po seznamovacích testech, které kvůli mojí snížené příčetnosti posuzoval i manžel bylo rozhodnuto, že psík nemá chybu a není důvod, proč si jej nevzít. A tak se z Vizovic přes Františkovy Lázně dostal až k nám do Pardubic/Trpišova.To, že je schopným následovníkem Simonka dokázal složením prvních zkoušek taktéž ve věku kolem 14 měsíců. Oba dělají čest svému plemeni.

V květnu 2010 jsme se dočkali vrhu „I“ , který byl odchován v Souticích a pyšnou maminkou se stala Hajagriva Bedigebu, taťka byl jasný hned od začátku a nemohl to být nikdo jiný, než Achtaj Bohemia Maestro.Toto spojení dalo vzniknout 3 krásným čertíkům, kteří se po novém roce začali pomalu seznamovat se světem výstav.

Další smutnou částí naší historie je měsíc srpen 2010, kdy odešla v nedožitých 16-ti letech naše zakladatelka rodu tibeťáčků - Beauty, i když to byl požehnaný věk, stejně nás to zaskočilo. V lednu 2011 ji pak následovala Itanari, která tak odešla krátce po svých 14-tých narozeninách.Obě zůstanou navždy v našich srdcích, daly nám hodně štěstí , lásky a radosti, a věřím, že tomu bylo i naopak.

Chovatelská stanice BEDIGEBU je registrovaná a mezinárodně chráněná od roku 1996. Zatím má zapsán 1 vrh Německých ovčáků a 10 vrhů Tibetských španělů. V současné době se v chovu specializujeme pouze na Tibeťáčky.